samipousa.cz
Naše cesta č.2 - Pouště - 1. část
Parky Californie, Utahu, Coloreda a Arizony
Jihozápad USA je obrovské území, které se vyplatí procestovat. Nalezneme zde velké množství krásné přírody, která nemá v Evropě obdoby.
Velkou část tvoří pouště a hory. Za miliony let zde eroze vytvořila díla, která obdivujeme, a která nenajdeme jinde na světě. Mnohá nás fascinují svojí rozhohou nebo výškou, barevností a neuvěřitelnými tvary. Tam, kde koncentrace těchto krás vytvořila ucelené území, byly pak zakládány národní parky, díky kterým se přírodní krásy zachovaly z velké části dodnes. Nebylo tomu tak vždy. Tam, kde se těžilo dřevo, nebo dolovalo zlato, se na přírodní krásy v době divokého západu nehledělo. Díky parkům a zákonům na jejich ochranu se proces industrializace a jejich ničení zastavil.
Celkový přehled o množství a poloze parků v celých USA dává následující adresa, která uvádí další odkazy na jednotlivé parky:
https://www.usparkinfo.com/map.html
Představu o tom, jak který park vypadá, si nejlépe uděláme na internetu, protože stačí napsat název a už se otvírají obrázky s nespočtem fotografií. Tak vidíme, co leží při naší trase a co chceme navštívit. Při plánování cesty musíme kalkulovat se vzdáleností, případně upravit trasu tak, aby parkem vedla. Počítáme s časem nutným na prohlídku a také kontrolujeme roční období, otevírací hodiny parků a možnosti ubytování v nich, nebo poblíž nich. Jinak plánujeme, když máme děti nebo rodiče a jinak, když jsme sami dva- nadšenci, kteří vylezou na každý kopec. Nezapomeňte, že některé parky jsou v zimě uzavřené, nebo v nich leží sníh a projedeme pouze hlavní silnici. To může někde trvat až do poloviny května, i když jsme třeba v Kalifornii. Je to proto, že terén se zvedá vysoko nad moře, třeba i 3000 metrů.
Řetězec parků ve státě Utah
https://www.utah.com/nationalparks/
Utah je stát, který převážně pokrývá vyprahlá poušť. Rozhodně si ji však nepředstavujte jako plochou Saharu plnou písku. Opak je pravdou. Terén je velmi různorodý, od planin, srovnaných vodou, přes kupy, kopce, homole, nakloněné roviny, obliny všech možných velikostí až po vysoké kopce a štíty, stolové hory, věže a rozervaná pohoří. Horniny jsou různé podle místa, ale laicky je to slinutá hlína a štěrk, pískovec, žulové bloky, slisované desky nevelké pevnosti nebo valouny a písek. Prostě všechno co si představíte. A je tam asi největší koncentrace parků.
Bujná vegetace roste jen kolem řek, které jsou většinou zaříznuté do hloubky do terénu. Rostou zde olše, topoly, trávy. Výše nad mořem jehličnany: borovice a smrky. V rovině pouště jsou to třeba typické pouštní rostliny, které rostou v době dešťů a vydrží většinu zbytku roku bez vody. Ty nejrozšířenější tvoří samostatně stojící kulovité keříčky, vysoké většinou půl metru. Kaktusy nerostou všude a nejsou moc běžné. V dané oblasti rostou určité, jinde zas jiné.
Z charakteru krajiny a kovbojek, které jste v životě viděli, nejspíš poznáte, že jste v Americe. Do toho v létě pere slunce, ale na jaře se vyskytují i bouřky a průtrže. Ty rozvodní řeky, které jsou v létě třeba úplně bez vody. Rozdílná soudržnost zeminy a skal pak spolu s působením mrazu a větru po mnoho milionů let vytvořila díla, na které se jezdíme dívat.
Když se vydáme z Las Vegas na severovýchod po dálnici č.15, míříme na řetězec takzvaných Národních parků a Národních monumentů, které, ač jsou docela blízko sebe, mají zcela rozdílný charakter. Neměli bychom tedy říct: viděl jsem Grand Canyon- to mi stačí.
Pokud bychom chtěli projet všechny- tak jako jsme to skoro udělali my- viděli bychom parky (jen v Utahu):
Zion, Bryce Canyon, Escalante Staircase a Canyons, Capitol Reef, Canyon Lands, Arches.
Další parky ležící v sousedních státech.
Z Utahu můžete pokračovat dále jako my, protože lze opsat velký okruh tak, abychom viděli maximum a nemuseli se vracet po stejné trase. To už ale pojedete do vedlejších států. Že jste v jiném státě, si všimnete na malých cedulích u silnice, nebo to víte z mapy, žádné hranice se závorou neexistují.
Z Arches, který leží ještě v Utahu, pokračujeme k východu na nejvzdálenější místa na naší trase (z LA), do Rocky Mountains (Skalisté hory), které již leží ve státě Colorado. Hory projedeme k jihu do města Durango. Odtud již zamíříme zpět na západ. Před námi leží Mesa Verde, což je náhorní oblast, kde se nacházejí dávno opuštěná a zapomenutá indiánská puebla, nalepená pod skalami. Pak pokračujeme na západ, na pomyslný bod v mapě, kde se (jako na jediném místě ve Spojených státech) stýkají 4 státy v jediném bodě: Four Corners. Zde si můžeme nakoupit suvenýry, v podobě vkusných šperků z polodrahokamů od indiánů kmene Navajo. Z Arizony se ještě jednou krátce vrátíme do Utahu podívat se na skálu Mexican Hat. Pak se otočíme na jih a projedeme kolem Monument Valley, parku proslaveném kovbojkami a reklamou na Marlboro. To už jsme zase zpět v Arizoně.
Zamíříme do města Page, kde navštívíme malý, ale jedinečný Antelope Canyon, uzounkou soutěsku vyfrézovanou do červeného pískovce vířící vodou během průtrží. Při cestě se podíváme za podkovovitý zářez řeky Colorado do skalnatého masivu - Horse Shoe Bend.
Před námi nyní leží Grand Canyon. Odtud již můžete zamířit do LA. My jsme ještě cestou do Flagstaff navštívili Sunset Crater Volcano, tedy lávové pole po nedávné erupci sopky a také jsme navštívili Meteor Crater, místo dopadu bolidu do pouště před tisíci lety, který zanechal na místě obří jámu, zfilmovanou ve snímku Rainman.
Nemusíte vidět tato všechna místa, ne každý má tolik času věnovat poušti, ale aspoň některé určitě navštivte.
Následný přehled popisuje jen ta místa, která jsme osobně navštívili, a naše dojmy z nich. Nepíši, co tam uvidíte, to si přečtěte v průvodci. Píši, co podle našeho názoru stojí za prohlídku. Jaký názor si na to vytvoříte vy sami, je už na vás. Uváděný seznam není samozřejmé ani zdaleka úplný. Popisuji parky, které jsou běžně dostupné, leží poblíž některé z vašich budoucích tras. Tak si je užijte.
Připojené fotografie jsou mé vlastní. Nikam pro jejich pořízení nelezu, takže jde o místa, která můžete navštívit snadno také. Na fotky profesionálů se podívejte na internetové stránky.
Ještě jsem zde udělal takové mé subjektivní hodnocení všeobecné atraktivnosti pro nás. Maximum je 5 hvězdiček. Také uvádím orientačně dostupnost z LA. Podrobnější popis parků pak je na podstránkách. Je to jen mé osobní hodnocení, vím, že každému se líbí něco jiného.
Death Valley (California) *****
Velmi atraktivní, dobře dostupný (i během 1 dne tam a zpět). Na vrcholu léta ale nedoporučováno pro extrémní horko.
Valley of Fire (Utah) **
Menší park rudých skal u jezera Lake Mead, ale scénická cesta k němu, možnost jak strávit den poblíž LV
Zion N.P. (Utah) ***
Monumentální svislými stěnami v úzkém údolí, dobře dostupný z LV, dobré společně s Bryce
Bryce Canyon N.P. (Utah) *****
Velmi atraktivní, rudé věže a věžičky, dobře dostupný z LV, společně se Zion
Escalante Staircase a Canyons N.P. (Ut) ***
Rozlehlý v široké zvlněné krajině nažloutlé barvy, většinou jím projíždíme dále
Capitol Reef N.P. (Ut) ***
Rudé skály a plotny. Rozvolněný v krajině, který jen přejedeme, na cestě
Canyon Lands N.P. (Ut) ****
Jakoby začátek Grand Canyonu, široké stupňovité údolí vytvořené řekou Colorado. Většinou jím spěcháme dále do Arches
Arches N.P. (Ut) *****
Velmi atraktivní, dosti daleko, spát v Durango. Mosty a okna v červeném pískovci.
Mesa Verde National Park (Colorado) ***
Indiánská puebla pod skalami, daleko a stranou od cesty, vymyká se hodnocení-není to přírodní útvar, stopa ztracené místní civilizace
Monument Valey (Arizona) ***
Atraktivní, monumentální, znáte z Marlboro. Spíše na podívanou z jednoho místa. Pro vzdálenější polohu ho přibíráme po cestě.
Antelope Canyon (Arizona) *****
Super atrakce, objednání nutné. Malá záležitost, kterou jinde nezažijete, součástí je jízda pískem na korbě náklaďáku.
Horse Shoe Bend (Arizona) ****
Zajímavost na cestě, hluboký kaňon tvořící dokonalou podkovu na Coloradu
Grand Canyon (Az ) ****
Populární, pohybujete se na okraji srázu, gigantický, často v oparu, může být trochu zklamáním vašich očekávání.
Sunset Crater Volcano(Az ) **
Lávové pole a černá sopka, ve kerém se probouzí zeleň, při cestě
Meteor Crater (Az ) *
Leží stranou, hodně peněz za málo muziky
Sedona a její energetické víry (Az ) ?
Neviděli jsme, ale dost jsme četli, nehodnotím
______________________________________________________________
Jak jsme jeli my:
Drželi jsme se našeho plánu,který je popsán v kapitole Naše cesta.
Vyrazili jsme z LA až po deváté ráno, protože díky programu předchozího dne jsme nebyli schopni si večer sbalit věci. Utěšovali jsme se, že kilometráž na tento den není až tak vysoká. Také jsme neměli nákup potravin na cestu, ale rozhodli jsme se jej udělat po cestě. Nacpali jsme auto spacáky, stanem, vařičem, karimatkami, oblečením a vším dalším vybavením. Včerejší pozdní diskuse s našimi hostiteli vyústila v rozhodnutí, že tentokráte pojedou s námi, ale přidají se k nám až v Las Vegas, kam se dopraví letadlem.
Vydali jsme se z LA po silnici č.5 na sever, ale ještě před průjezdem věncem hor severně nad LA jsme odbočili na silnici č.14. Na té jsme zůstali až do městečka Olancha. Cesta 14 je tvořena širokou dálnicí, která se dlouze šplhá průsmyky do hor San Gabriel, kterými projede. V Olancha jsme nabrali benzín a v supermarketu jsme si nakoupili různé ovoce a jídlo na cestu. Z ovoce musím jmenovat alespoň obří pytel mandarinek, které byly krásně šťavnaté a sladké.
Death Valley (California)
Tento park leží zhruba severně od cesty napůl mezi Los Angeles a Las Vegas. V plném létě se do něj nedoporučuje jezdit kvůli extrémnímu vedru, proto je nejlepší prohlídka na jaře a na podzim, ale můžeme jej navštívit i v zimě. Tabulku teplot a aktuální situaci nalezneme vždy na internetu.
Je to území velkých klimatických extrémů. Jedná se od protáhlé údolí, které je ovšem široké tak asi 50 kilometrů. Vévodí zde poušť a vysoké skalnaté hory kolem. Zeleně je zde minimálně. Obydlených míst je minimum, ale vedou tudy dobré asfaltky, kterých se držíme a které spojují strategická místa. Dnes jej navštěvují pouze turisti, ale dříve se zde primitivním způsobem těžily různé soli, převážně borax. Na těžbu zde zůstaly památky, například souprava několika dřevěných vozů, které byly taženy mulami a zbytky budov na čištění boraxu.
Co nás ohromí je klid, rozlehlost a němá krása skal, jejich velikost, tvary a zejména barvy. Pokud jedeme z LA do Vegas, doporučuji jet přes DV. Chceme-li to stihnout za den a mít tam nějaký čas, musíme vyrazit aspoň v 5 ráno. Můžeme se taky během téhož dne vrátit do LA. V takovém případě jeďte jak popisuji a vraťte se po silnici 127 na dálnici 15, kterou se vrátíte do LA večer v pohodě.
Lepší je ale (to doporučuji) zajistit si kemp a přespat přímo v DV ve stanu, když ho máme. Některé kempy zde fungují na principu kdo dřív přijde, ten má místo. My jsme spali v hotelu ve Stovepipe Wells ve středu parku, což bylo optimální, ale měli jsme rezervaci měsíce dopředu. Sama cesta je už z LA zážitek. Jedeme na sever po dálnici 5, ale odbočíme brzy vpravo na dálnici 14, která nás vede skrze hory. Cesta je to úžasná. Mineme Lancaster, Mojave, u Cantil můžeme na chvíli zastavit v kalifornském malém parku Red Rock Canyon State park, ale jen když nepospícháme do Vegas, ostatně oproti DV to skoro nestojí za to. Své hraje únava a lepší je přijet včas a projet maximum v DV. V Olancha natankujeme plnou nádrž a v supermarketu nakoupíme taky galonové plastové flašky s vodou pro případ ztroskotání. To je nutnost.
Před solným jezerem odbočíme na silnici č.190, která nám zvýší adrenalin při sjíždění do údolí Panamint Springs svými výhledy. Pak se zase budeme hrabat do kopce přes hory, až začneme opět klesat do DV. Můžem pozorovat, jak s každým kilometrem tady stoupá teplota. Silnice, přímá jako stuha, dělá s kopce velké schody, které nás svádí k rychlé jízdě. Zastávku uděláme ve Stovepipe Wells, kde si (pokud jde o náš prvý park na cestě) zakoupíme Annual passport America Beatiful (dříve Golden Eagle), který nám zajistí bezplatné vstupy do ostatních parků. 80 dolarů pro osádku auta s platností rok. Pokud jej už máme odjinud, zastavíme se u rangera taky, protože on nám dá papírek za okno a hlavně přehlednou mapu parku, (která má jednotnou formu i pro všechny ostatní parky) s vyznačenými body zájmu.
Nyní se můžete rozhodnout, zda pojedete po vcelku dlouhé, ale kvalitní silnici na sever na Ubehebe kráter (což doporučuji). Je to hluboký kráter sopečného původu, kam dojedete autem až na okraj kaldery. Je odtud dobrý výhled a málo turistů, takže klid. Scottys Castle je vila excentrického majitele, kde vcelku není nic zváštního. Vrátíme se na jih s cílem Furnace Creek, což je největší centrum v parku. Cestou odbočíme vpravo na Harmony borax Works, je to vždy značeno dřevěnými tabulemi. Zde získáme dobrou představu, co bylo za práci dřít se s krumpáčem a lopatou v poušti, kde nebyla ani voda, ani silnice. Je zde zaparkována původní vozová souprava pro jízdu pouští, kterou táhlo 20 mul. Zajímavé místo.
Ve Furnace Creek je také několik kempů, pokud chceme zabrat místo a nemáme rezervaci, je dobré tam být co nejdříve a postavit stan. Myslím, že poplatek se v takovém případě vhazuje do železného sloupku. Tyto zvyklosti dodržujeme, ostatně se kontrolují. Noc v poušti má nezapomenutelné kouzlo. Obloha tady je plná hvězd, protože v létě nejsou žádné mraky ani světlo, které by rušilo. Ticho je takové, že by se dalo krájet. Noční klid se striktně dodržuje.
Dále pokračujeme na jih. Přestože je na trase mnoho zajímavých zastávek, co nesmíme minout, je jednosměrná cesta Artists Palette, kterou je nejlépe navštívit až v pozdně odpoledním slunci. Minerály zde na povrchu skal vytvářejí barevné skvrny, že nevěříme, že je vytvořila příroda. Nějaký čas pro západ slunce si ale uspoříme pro písečné duny Mesquite Flat Sand Dunes, které jsou kousek od Stovepipe Wells. Můžem je taky vidět brzy ráno, ale kdo má tu sílu ráno brzy vstávat po dni plném zážitků?
Pak bychom měli ještě navštívit jižně od Artists Palette místo zvané Devils Golf Course, ale musíme jet kilometr po štěrkové cestě. Místo vypadá jako pole po hluboké orbě, ovšem zjistíme, že se jedná o hlínou obalenou sůl ve velkých hroudách. A ještě kousek na jih je Bad Water, nejhlubší místo na severoamerické pevnině, je 86 metrů pod hladinou moře. Je zde vetší louže nepoživatelné vody, spíše nasyceného solného roztoku a přesto v něm prý dokázaly žít rybky halančíci. Myslím, že už tam nejsou, místo se změnilo díky turistům. Ostatní místa, kde je možno se zastavit a něco vidět vyčteme z mapy. Než odjete z údolí smrti, tak se zastavte na Zabriski Point, místě s úžasnou vyhlídkou do dalekého okolí. O moc víc jsem toho nikdy nestihnul, přestože jsem tam byl už asi 4x, a ačkoliv je zde dost pobočných kaňonů a spousta dalších zajímavých míst. Než vyrazíte dál, doplňte si nějaký benzin ve Furnace Creek, ale stojí dvojnásobek toho co jinde. DV by měl navštívit každý, kdo má trochu času a něco mu říká příroda.
