samipousa.cz

Let a vstup na území USA

Cesta letadlem, vstup na území USA

Vy, kteří létáte často, tak tuhle kapitolku klidně vynechte, nic nového se tu nedočtete. Mohl bych začít výběrem dopravce, ale to už by bylo mimo poslání těchto stránek. My jsme letěli s British Airways (BA) a to z toho důvodu, že jsem chtěl udělat přítelkyni radost a letět Jumbem. A nechtěl jsem mít víc než jeden přestup, který byl v tomto případě v Londýně. Letenky jsme vybírali přes Letušku.cz.

My jsme letěli do LA, což je nejčastější destinace regionu, můžete však letět i do San Francisca (SF), Las Vegas, nebo kam si přejete.

Rezervaci si musíte udělat dopředu, pokud si zároveň chcete rezervovat i auto a ubytování, ale do několika dní ji pak musíte zaplatit, jinak propadne. Ceny se samozřejmě liší podle roční doby a např. svátků, ale většinou jsme nuceni vzít stejně ten termín, kdy můžeme sami jet. Kancelář,  která vám prodá letenky, s vámi komunikuje česky (samozřejmě předpokládám, že všechna vaše komunikace bude přes e-maily), ale nakonec stejně  musíte najet stránky BA a provést registraci (stačí jeden zástupce i pro více osob) a to je pouze v angličtině. Přihlašujete se vaším číselným kódem, který dostanete po zakoupení letenek. Systém funguje dobře, ale stejně jsem se s ním navztekal, než jsem se to naučil zadat vše tak, jak má být. Společnosti šetří jak se dá, tak vás dnes nutí odbavit se z domova včetně toho, že si vytisknete doma i vaši letenku s místenkou.

Pokud nemáte konkrétní požadavek na místa, nemusíte nic řešit. Místenky dostanete u přepážky při podání zavazadel. Pokud chcete zkusit sedět u okýnka nebo v uličce, můžete si místenku zaplatit, jak je napsáno níže, nebo risknout a zkusit obsazenost na internetu během posledních 24 hodin před odletem. Systém vám nějaká místa přidělil a vy je můžete v této době zdarma změnit za jiná volná, nerezervovaná. Pak si letenky necháte potvrdit, vytisknete si je a máte je jisté. Tato procedura však (zatím) není povinná a můžete ji absolvovat i klasicky u přepážky na letišti. Podle toho, co jsem viděl, asi jen desetina cestujících měla letenky vytištěné doma. Přiznám se, že jsem měl poněkud nedůvěru k listu A4 z mé tiskárny, jestli mě na základě tohoto papíru a pasu vůbec pustí do letadla. Tiskárna tiskne unikátní čárový kód a fungovalo to. Na každý let (Praha-Londýn a Londýn- Los Angeles máte jeden list. Se zpátečními letenkami je to to samé, můžete je tisknout nejdříve den předem.

Máte také možnost si koupit místenku v letadle (za poplatek na každý let a osobu) dlouho předem. Já to udělal cestou tam. Nemusím zdůrazňovat, že to platí jen v rámci třídy mé letenky. Pokud patříte mezi „obyčejné lidi“ a v letadle nesedíte rovnou ve vlastním boxu, případně v 1.třídě, nezbyde, než strávit celou dobu letu v úzké sedačce, většinou se sklopenou opěrkou cestujícího sedícím před vámi před nosem. Krize nastává tak v poslední třetině letu nad USA, kdy už nemůžete ani spát ani sedět. Let do Londýna trvá krátce, horší je to do LA, který trvá (myslím) asi 12 hodin hodin. Během letu TAM letíte se sluncem a tedy se čas natahuje, a vy stárnete pomaleji. Kromě toho, že vás bolí celé tělo, jste po příletu vcelku odpočatí a vyspalí. Nicméně máte trošičku posunutý biorytmus, což společně se změnou kulturního prostředí (kdo tam ještě nebyl), způsobuje že jste maličko mimo. To trvá pár dní. Horší je to zpátky. O co jste na věku vydělali, teď to zase ztratíte, aby to bylo spravedlivé. Během letu zažijete krátkou noc, domů dorazíte nevyspalí a převrácení jak vyvorané myši. Let je asi o hodinu kratší díky souhlasnému větru. Dohromady se pak dáváte 7 až 10 dní.

Letadlo má uspořádání sedadel podle plánku, který se vám zobrazí při návštěvě stránek dopravce po vašem přihlášení se do systému. Přihlašovat a třeba jen prohlížet stránky můžete kolikrát chcete. V plánku pak vidíte, která místa jsou již obsazena, jsou to povětšinou ta, co mají více míst pro nohy. V Jumbu 747 je počet sedadel 3-4-3 v jedné řadě a většina z toho v turistické třídě je nad křídly, takže na zem není vidět vůbec, nebo málo. Zbývá pár zadních řad na ocase. Fakt ale je, že i když jste u okýnka, tak vidíte jen vzlet, přiblížení a přistání, jinak z výšky 10 km je stejně vidět špatně. Zajímavé jsou pouště, které se zdají stejně nekonečné jako ledy Grónska. Letadlo letí po mapě obloukem, přes Grónsko, Labrador, Kanadu a blížíte se ze severoseverovýchodu, protože po Zeměkouli je to nejkratší. Postup můžete pozorovat na letové mapě na displeji na opěradle před vámi (Jumbo), případně na společných obrazovkách (jiné stroje). Nebo taky nevidíte z okénka nic, jako my, protože v Kalifornii bylo v půli dubna mizerné počasí. Pokud sedíte vpravo, máte jinak šanci vidět LA při přistávacím manévru, což může být pro nepřipraveného cestovatele poněkud frustrující. Neboť je to nekonečné placaté město, protkané dálnicemi, ze kterého vystupuje Downtown, a pak ovšem fascinující hory nad jeho severním okrajem.

To jsem ale přeskočil pár věcí. Máte možnost vézt (bez příplatku) jedno zavazadlo 23kg na osobu, které podáte u přepážky i když máte (nebo nemáte) vytištěnou letenku z domova. Přihlašujete ho rovnou do cílové destinace, v případě LA na něj tedy musí nalepit zkratku LAX. Pak máte povolena dvě kabinová zavazadla, která se neváží, ale musí splňovat povolené rozměry (v Londýně jsem viděl, jak to zaměstnanci některým cestujícím testovali zastrčením do klece), ale pár cm navíc třeba na ucho se většinou toleruje. Hlavně pak nesmíte mít cokoli ze zakázaných věcí (ostré předměty, ale i pití (s výjimkou zakoupeného na letišti v zatavené tašce), lahvičky, atd.) podle veřejných seznamů. (Nám v LA při odletu vyhmátli a sebrali burákové máslo v kelímku pro tatínka - bylo prý přes povolený objem, zato patřičně těžké). Můžete mít sebou v kabině foťáky, notebooky, navigace, ale mohou to na letišti chtít zapnout. A takto vás budou kontrolovat při každém přestupu.

V Londýně, kam se zpravidla doletí se zpožděním, patrně budete muset použít „malé metro“ k přesunu na jiný terminál. Ten je již uveden na letence. Toto Metro má jen tři stanice a je to snadné, jen to bere čas, dostat se přes eskalátory a chodby tam, kam potřebujete. Po příchodu do haly najděte informační obrazovky (nepleťte si Přílety=Arrivales  a Odlety= Departures). Tam zjistíte vaši odletovou bránu (Gate) a čas, který obvykle nemůžete stihnout, zejména proto, že vás čeká opětovná kontrola zavazadel a vás. A tam stojí pořádná fronta. Chce to pevné nervy. Při návratu do Prahy jsme byli díky dlouhého čekání a  kroužení nad Londýnem opravdu pozdě, ale když ještě před bezpečnostní kontrolou oskenovali naše letenky, poslali nás obloukem dopředu, tak jsme to stihli taktak.

Když konečně celí zpocení dotáhnete děti, rodiče a kabintašky pozdě k odletové bráně, tak tam (většinou) frontu ještě najdete. V letadle před přistáním v USA letušky rozdávají různé příletové formuláře. Do Londýne nebylo třeba nic vyplňovat, protože je to jen Transfer (přestup), ale před přistáním v USA musí turista vyplnit modrý formulář. Jeho vyplnění je dobře popsáno na stránkách www.cestovani-po-usa.cz  .

Po příletu do USA musíte absolvovat pohovor s imigračním úředníkem, který vás může, ale nemusí vpustit do země. Mluví se anglicky, jednoduché otázky. Nás se ptal, kolik máme peněz, kolik kreditních karet, na věk a zaměstnání. Pokud přilétáte s čestnými úmysly a máte v pořádku ESTA nebo vizum, nemáte se čeho bát. Asi mají metodiku jak se dorozumět, pokud nemluvíte anglicky. Teprve když projdete přes úředníka, vyzvednete si zavazadla a pak už jste tam. Pokud však nemáte vše OK, tak vás prostě nepustí a jede hned zpátky a nikoho nezajímá, že přijdete o peníze. Takže si vše několikrát zkontrolujte. Bez platebních karet vás taky nejspíš nepustí.

Při odletu z LA je třeba být připraven na jiné uspořádání na letišti, nežli je např. v Praze. Přijeli jsme firemním autobusem z půjčovny aut (zdarma), kde jsme chvíli předtím auto vrátili, na mezinárodní terminál. Vozejk na zavazadla je v automatu za 5 dolarů, ale moc jej nebudete potřebovat, protože u přepážky společnosti podáte kufry a to je hned zkraje haly. Dál se dostanete už jen bez pití, protože do tranzitu musíte hned přes bezpečnostní kontrolu, kde zrentgenují vás i vaše zavazadla. Zde odevzdáte burákové máslo z kabintašky, vidličky a nože a pití a případné další nedovolené předměty a pak jste v tranzitu, který je docela nudný a obyčejný. Případný nákup z duty free shopu nedostanete do ruky, ale přivezou jej na vozíku až když vstupujete do letadla. Místenky jsem tentokráte neplatil, systém nám však zachoval ta stejná, která jsme měli při cestě sem (nikdo jiný je nekoupil). Potvrzením přes internet během 24 hodin před odletem (stejně jako v Praze) jsme je tedy měli zajištěny. Díky tomu a dlouhému kroužení, jsme tentokrát měli krásnou vyhlídku na Londýn. Zde jsme opět přejeli mini Metrem na příslušný terminál, kde jsme měli již popsaný spěch díky čekání ve vzduchu na přistání. je třeba být v klidu a vědět, že v nejhorším nás posadí do jiného letadla.