samipousa.cz

Náš prvý výlet  na sever krok po kroku

Původní plán vypadal, jak je napsáno v kapitole Naše cesta. Museli jsme jej dodržet, protože ubytování po cestě bylo rezervované na kartu (jinak to nejde), takže by mi to stejně strhli, kdybychom nepřijeli. Uvedené kilometry jsou podle plánovače, časy taky, je to čas čisté jízdy. Plánovač zohledňuje trasu a povolenou rychlost. Ve skutečnosti najedete více, protože různě zastavujete. Plán jsme splnili až na ten konec, kdy byla na pacifické silnici stržený kus silnice do moře a museli jsme se poslední den odklonit z trasy.

 

1.den: pátek, 22.4. Nocleh stan KOA Coasergold

LA- Bakersfield- Visalia- Sequoia n.p.- Fresno- Coarsegold. Vzhledem k jaru jsme měli pěkný háj pro stany pro sebe, ale jinak v kempu byly kempry. Uělali jsme si aspoň oheň v grilu a opekli zdejší polskou klobásu z místního General Store. Pak jsme zapálili umělé poleno Duraflame- taky zakoupené vz obchodě, abychom měli oheň (vydrží asi 1,5 hodiny, stojí asi 4,5 dolaru). Doporučuji. Ráno musíte do tenisek a s kartáčkem v puse do sociálek. Voda teče vždy teplá. Ale přeci jen jste potom celí rozlámaní.

525km, 5:52hod.

 

2.den: sobota 23.4. Nocleh 1 room kabin KOA Placerwille Spali jsme v kabince KOA. Naštěstí, protože lilo a byla zima. Bazén byl ještě přikrytý plachtou.

Yosemite n.p.- Moccasin- (alternativně přes Mariposa (+60km) -  Zlatokopecká města na silnici č.49, z doby divokého západu.

330 (370) km, 5:25, 5:39hod.

 

3.den: neděle 24.4. Nocleh Oakland Motel 6.  Oakland je nezajímavý. Jeďte hned do Francisca a buďte tam 2 noci za výhodnější cenu!

Sacramento- Oakland- (alternativně SF, nebo Golden Gate).

200km, 2:03hod do Oakland.

 

4.den: pondělí 25.4. Nocleh SF Motel 6. Tento motel byl úplně v centru. Parkujete v ceně v přízemí a tak večer můžete kus pěšky.

Prohlídka města.

 

5. den: úterý 26.4. nocleh Monterey -hotel Super 8. Jde spíše o motel, ale byli jsme spokojení, leží blízko moře.

Po pobřeží, zastávky: Monterey, Carmel at the Sea, Carmel Mission, 17 miles Dr.

193km (2:43hod).

 

6.den středa 27.4. Cesta do LA, pobřeží.

Po pobřeží, zastávky: Point Lobos, Morro bay, Mission San Luis Obispo, po dálnici 101 do LA. Kromě Point Lobos o zbytek jsme přišli, protože Přímořská dálnice se opravovala. Za Lucia jsme museli po jediné cestě vyšroubovat kopec a pak velmi dobrodružnou cestou, ale  zajímavým vnitrozemím na G14. Nevím, proč jsem přejel 101 South a pokračoval po 46 East až na 5 South. Ale dík tomu jsme viděli ropná pole a vnitrozemí. Cesta po 101 dolů by ale byla zajímavější, vede částečně podle moře. To by už ale stejně byla tma.

503km, 5:52hod. (podle původního plánu)

Celkem vzdálenost 1815km. No nakonec to bylo dík objížďce o dost více.

 

Nyní podrobně:

Po několika dnech strávených v LA pro poznání města a aklimatizaci na jiné prostředí jsme vyrazili severním směrem. Z LA vyjedete po dálnici č.5, která šplhá průsmyky přes pohoří, což ze samotné jízdy dělá hezký zážitek. Čtyřproudá dálnice v každém směru se vlní horami, protiproud mizí níž nebo dále, jak to terén dovoluje. Pohoří kam oko dohlédne, je porostlé většinou křovinatými porosty, které se střídají s kamenitou polopouští. Když vyjedete z hor dlouhým klesáním, brzy po levé straně minete šílené konstrukce zábavního parku Six Flags, který, pokud se pamatuji, nabízí především horské dráhy všeho druhu, kategorie pro dospělé a mládež. Dálnice se rozděluje, pojedete po č. 99 na Bakersfield a pokračujete do Visalia s prvním cílem dne, Sequoia national Park. Je květen a nějak jsem zapomněl, že nahože ještě leží sníh, ačkoliv pod horami předjíždíme kamiony s korbami plnými pomerančů na džus, asi jako se u nás vozila cukrová řepa.

 

Sequoia Natl.Park:

Pokud jste v Kalifornii, tak prostě musíte vidět obří Sekvoje. Rostou tu ještě příbuzné stromy tzv. Redwood, které naleznete přímo na pobřeží v rezervacích. Redwood je vyšší a štíhlejší, dorůstá do 120metrů a dožívá se do 2000 let. Šišky má ale velká jen jako malé rajče.

Sekvoj je tak do 100 metrů vysoká, zato je tlustá v celé výšce, u paty v průměru má až kolem 10 metrů. Větve má krátké a tlusté, často olámané vichřicemi. Dožívá se věku přes 3000 let! Sekvoje se sice nalézají na více místech, ale ty původní, nejstarší a nejvyšší, najdete v tomto národním parku. Tyto stromy zachránilo to, že rostou na těžko přístupných místech. U paty  jsou velmi rozšířené, takže dřevorubci je řezali až několik metrů nad zemí, aby se tak nenadřeli. Ty pařezy jsou leckde dosud na místě, dřevo těchto stromů je dlouho odolné hnilobě.

 

Tento národní park leží severně od LA, kam se dostanete po silnici 198 z Visalia. Koncem dubna, kdy jsme tam byli my, tam leželo ještě 1-2 metry sněhové krusty. Konec dubna je dle mého názoru hraniční doba pro cestování sem i do nedalekého Yosemite. Ostatně v zimě jsou některé silnice zavřené (až do dubna nebo půlky května), a taková brzká návštěva má tak mnohá omezení.

 

Park sestává ze dvou navazujících částí, Národního parku a Národního lesa. Silnice však jimi vede jen jedna. Má však odbočky k zajímavým stromům, takže musíme mít mapu parku, abychom byli připraveni, protože je navzdory označení lehce mineme. Mapu dostaneme při placení při příjezdu. Neustálé odbočování prodlužuje čas nutný k návštěvě, to ale platí ve všech parcích. Navigace sice znázorňuje hlavní silnici, ale o tom, kde jsme, nám nic neřekne. Řidič musí pořád točit volantem a sledovat krajnici, kromě toho, že kroutí hlavou kolem, aby z toho taky něco měl. Ovšem ty největší stromy nerostou všude, jsou jen v hájích, kde jsou parkoviště. Většinu lesa kolem silnice pak tvoří statné borovice, které také rostou přímo mezi sekvojemi jako podrost. Sekvoje tedy netvoří kompaktní les a ani v něm není šero.

 

Pokud přijedeme po silnici 198 z jihu, vedou odbočky např. ke skále Moro Rock, nebo stojícímu živému stromu, kterým auta projíždějí vyřezanou dírou. Takový barbarský přístup se dnes samozřejmě nepřipouští. Na tato místa jsme se ale pro sníh v této době nedostali, odbočka byla zavřená. Protože k tomuto výletu asi přidáte také nedaleké Yosemite, počítejte s tím, že je tam situace podobná. Koncem dubna zde ještě vládla zima na ústupu, tráva byla jen loňská, mnoho silnic je zavřených, zbytky sněhu a zima a mlhavo.

 

Pěkné je místo (kromě jiných) mezi stromy s velkým parkovištěm General Grant Grove, kde je velká skupina obřích stromů i s jedním padlým velikánem. Odtud můžete pokračovat až do Kings Canyonu. Je to ale dlouhá cesta tam a zpět, čas beroucí, s tím musíme počítat. Je tam několik kempů. Kdysi dříve jsme tam spali ve stanu a v noci jsme tam slyšeli medvěda. Silnice posléze nekonečně klesá do hlubokého kaňonu, kde je panenská divočina. Rostou tu převážně borovice, údolím hučí divoká řeka. 

 

Park přirozeně nesestává pouze ze sekvojí, ale také mohutných borovic a dalších stromů. Když se blížíte do těch správných míst, kde sekvoje rostou, tak už cestou nějaké menší sekvoje minete, takže vás to tak neporazí. Ale i tak, když vystoupíte tam, kde se může zaparkovat, tak vás ohromí spíš jejich tloušťka než jejich výška. Vypadají jako pruhovaná tužka, která má v horní třetině nějaké větve do stran, ale ne moc. Jehličí vypadá jako tůje, i je podobně velké. Kůra je měkká, tlustá, svisle vláknitá a máte dojem, že je z polystyrenu. Je ale nehořlavá. Pro uvolnění semen z malých šišek, které se po zimě všude povalují (než je vysbírají turisti) potřebuje strom lesní požár. Tak je teď rangeři občas kontrolovaně zakládají, dříve je hasili.

 

Mnohé stromy během staletí uvnitř vyhořely, ale i tak stojí a dále žijí. Dovedete si představit, že jsou starší, než náš letopočet? Různé zdroje uvádějí čísla, kolik má strom hmoty, kolik váží, jak rychle přibývá atd. Zajímavé je, že stromy neumírají, ale padnou, když je podloží neunese, nebo vichřice vyvrátí. Jejich dřevo je dobře odolné vůči hnilobě, takže dlouho leží na zemi. V místě, kde je strom General Grant, tak se jedním takovým padlým vyhořelým kmenem prochází skrz se vzpřímenou hlavou.

http://www.nps.gov/seki/index.htm

(na pokračování pracujeme)

Sequoia National Park, Kalifornie.

Pokračujeme...

 

Vzhledem ke sněhu jsme nemohli navštívit navazující Kings Canyon. Ale stejně bychom to nestihli. Jede se do údolí, kde je divočina, zpět se musí stejnou cestou nahoru.

 

Takže jsme pokračovali dále v plánu. Nocleh byl v Coarsegold v kempu KOA.

Adresu kempu navigace vzala, ale nakonec jsme dojeli do samotného městečka, odkud jsme se museli vrátit asi 2 km zpět. Kemp KOA, kde jsme měli rezervaci, jsme pak vždy našli podle žlutého velkého loga u silnice. Když jsme přijeli, byla chatka s recepcí zavřená, ale čekala nás obálka s mým jménem. V ní byl plánek kempu s vyznačením přiděleného místa a fixou naznačen příjezd. Nebylo to nutné, protože jsme byli jediní lidé se stanem. Parkovalo tam však několik kemprů. Když jsme postavili stan, zhodnotili jsme situaci jako velkou zimu a jeli za do městečka koupit si něco k jídlu. Pár konzerv, mléko, umělé poleno na oheň s lisovaných pilin napuštěné nějakou pryskyřicí a prohlédli jsme si náves, která byla úplně vylidněná.

 

Nevýhodou všech kempů je, že jsou u silnice/ dálnice a tak je tam i v noci hluk od aut. Součástí místa v kempu obvykle bývá gril s mřížkou, nebo kruh na oheň a poblíž kohoutek s vodou. Ráno jsme se sbalili, zaplatili za službu v recepci a vyrazili jsme. Stan zůstal mokrý a my vymrzlí. Duby v kempu právě vystrkovaly listy a začínalo jaro.

Další den nás čekal letmý průjezd populárním a známým parkem Yosemite a pak Golden Country.

Kemp Coarsegold

Yosemite National Park:

 

O tomhle parku se píšou legendy, byl jsem tam 2x, ale já z něj jsem vždycky zklamaný. Možná je to proto, že mi vadí ty davy lidí, kteří tam v autech stále proudí, a protože si tam vždy připadám jako v rakouských Alpách. Leží kus severněji než Sequoia N.P. a dá se do něj zajet ze tří směrů. Z východu od jezera Monolake skrze cestu tzv. Tioga Pass, která je otevřená pouze v létě, z jihu od Fresna (LA) , případně od severozápadu od Sacramenta. Park tvoří velké území, ale kam se nejvíc jezdí, je v podstatě pouze Yosemite Valley. Tedy údolí, které je přístupné ze západu a tvoří jen malý kousek parku. Jsou zde sice stezky pro turisty, ale pak musíte plánovat delší pobyt. Myslím, že jsou spíše náročné.

 

Údolí ohromuje svoji obrovitostí žulových masívů, které je obklopují. Přitom je staré jen asi 3 miliony let, je to dílo ledovců, ačkoliv si to stěží dovedeme představit. Skály jsou tvořeny místy téměř svislými stěnami, na menších sklonech a na vršcích stojí jehličnaté stromy. Je to domov pumy a medvědů. V kempech přes noc nesmíte mít kvůli nim potraviny v autě nebo ve stanu.

 

 Asi nejkrásnější pohled na celé údolí je z Glacier Point, kam se jede z jihu silnicí odbočující z jižní příjezdové cesty. Ta je bohužel otevřena tak od půle května a tak byla pro nás ještě uzavřena. Nezbylo, než jet přímo do údolí. Klesá se do údolí, přichází tunel, na jeho konci následuje okamžitě parkoviště vlevo, odkud je také pěkný pohled do údolí, spíše však zespodu. Počasí v dubnu bylo mlhavé, oblačné, zima. Kopce se halily do mraků, zato ve dvou velkých a nespočtu malých vodopádech se valila voda z tajícího sněhu.

 

Parkoviště už nyní bylo plné aut a turistů. Samotným údolím vedou dvě silnice, každá po jiném břehu řeky, která zde tvoří místy jezírka a zamokřené louky, které v té době ještě nebyly zelené. Je tam čilý provoz, ale problém nastal až na konci údolí, když jsme hledali parkování. Nedovedu si to představit v plné sezoně. Snad by měli regulovat vstup. Moc jsme toho neviděli, protože v údolí jsou vysoké stromy a vršky skal se halily do mraků. Stáli jsme pod vodopádem Bridalveil Fall, což bylo skrze velkou vodu opravdu velkolepé. Rostou zde také sekvoje. Dobrý obrázek o parku si uděláme prohlídkou fotografií na internetu. Je zde jistě mnoho krásných míst, ale ta máte čas navštívit pouze tehdy, když máte zajištěno ubytování v kempu. Pokud jen projíždíte jako my, nemáte prostě dost času tato místa vyhledat a navštívit.

Poněkud zklamáni jsme se vydali autem zpět  severní cestou, protože jsme měli naplánovánu ještě dlouhou cestu před sebou. Také zde je tunel, pak opět stoupáte. Místy je vidět požářiště lesa, kde stojí ohořelé stromy a mezi nimi už se to zase zelená.

www.nps.gov/yose/index.htm

 

Yosemite National Park (Kalifornie)

Skrze Golden Country.

 

Tato část země je dobře popsána v průvodci „Kalifornie“ od Ikar. Název je odvozen od doby, kdy se zde těžilo zlato na mnoha místech. Takže je to (nejen zde) ten opravdový, originální, divoký západ. Drželi jsme se doporučované silnice č.49, kterou jsme projeli od Jamestownu do Placerville. Samotná cesta je opravdu zajímavá. Jedná se o silnici o dvou pruzích, která se vine nahoru a dolů hornatou krajinou. Pastviny s koňmi se střídají s dubovými háji, skálami a krajina je na jaře svěže zelená. Počet malých měst na ní ležící je velký na to, abychom se během jednoho dne ve všech zastavili. Jsou si dost podobná, ale každé má pár pamětihodností. My jsme tento den pokračovali z Yosemitee a jeli z Coarsegold do Placerville. Časově se to absolvovat dá a to jsme se stavovali, kde se dalo.

 

Před cestou je dobré přečíst si v průvodci popis trasy. Jednotlivá města s doporučeními, co vidět, se trochu pletou. Některá jsou úplně malá a pokud nezajedeme do centra, což někdy znamená odbočit pár set metrů ze silnice 49, tak z nich mnoho nevidíme. Jindy vede silnice přes hlavní ulici.

My jsme zastavili v Jamestownu, což by měl udělat každý milovník historie divokého západu a železnic. Zdejší živé Railtown 1897 State Historic Park je oživlé muzeum parní železnice a je velmi známé a pěkné. Shodou okolností se podařilo udržet zdejší železniční tratě včetně několika lokomotiv a vagonů v provozu především díky filmařům. Tato železnice údajně již účinkovala ve 200 filmech a televizních pořadech. Měli jsme to štěstí, že jsme tudy jeli v sobotu, kdy se (asi) pořádají pravidelné vyjížďky pro turisty. Zdejší dráha je udržována díky místním nadšencům. Dřevěná budova nádraží vypadá a je aranžovaná jako před 100 lety a celé okolí je upraveno jako živé muzeum. Zaměstnanci dráhy mají dobové uniformy a také dobrovolníci, členové klubu historie, představující cestující, nebo drážní zaměstnance mají dobové šaty.

 

Neplatí se vstupné, pouze jízdenka, a za pár dolarů doporučuji navštívit depo (výtopnu) s přilehlou točnou. V depu stojí několik krásných mašin i vagonů a autentičnost je dokonalá. V provozu mají minimálně 2 lokomotivy, z nichž jedna je dost neobvyklá. Má tři svislé válce pouze po pravé straně, které pohánějí klikovou hřídel podél stroje. Pohyb se přenáší na nápravy ozubenými kuželovými koly. Používala se na těžbu dřeva a nikdy jsem o takovém uspořádání ani neslyšel.

www.railtown1897.org

Krom železnice můžeme v Jamestownu navštívit několik historických budov, ve kterých jsou obchůdky pro turisty, dřívější General Store je dnes vetešnictví, které dobře dokládá dobu a rozdílná provedení předmětů denní potřeby tenkrát a dnes.

 

Pěkné městečko je Sonora, kterou se projíždí a můžeme zde lehce zaparkovat a projít se kus po hlavní ulici. Jde o živé městečko, kde  je směs toho, co přežilo, jaksi kombinovaná se  současností. Zajímavosti se dočteme v knize Kalifornie.

 

Určitě bychom ale měli udělat malou odbočku do blízkého města Columbia a navštívit Columbia State Historic Park. Zde se dochovalo největší množství cihlových domů z dob rýžování zlata. Dnes je toto miniměsto- spíše jen pár ulic- jedno velké obživlé muzeum, kde nejezdí auta, ale pár kočárů. Návštěva je vhodná jak pro děti, tak i dospělé. Je zde asi 60 historických objektů, které jsou uvedeny, nebo zachovány ve víceméně původním stavu. Můžeme navštívit staré obchůdky, nebo nahlédnout do původních kanceláří včetně inventáře, obchodů, dílen, výroben, skladů, ordinací, domku, kovárny, banky atd. Zdejší zaměstnanci pracují v kostýmech a po ulicích se potloukají desperádi. Je zde i malé muzeum, popisující historii města, pár pušek, předmětů a fotografií. V městě žili i čínští dělníci, kteří zde byli nějakou dobu trpěni a pak násilím vytlačení bílými obyvateli.

www.parks.ca.gov/default.asp?page_id=552

Sonora a Columbia State Historic Park

Angels Camp a Jackson

Kemp KOA, tentokráte v chatce

 

Naštěstí jsme měli rezervovánu tzv. One Room Cabin. Je to chatka stejného provedení ve všech kempech. Je pro 4 dospělé, má malé a slabé elektrické topítko a malé a slabé světlo. Matrace jsou potažené koženkou, takže spíte ve spacácích, ale je to postel. Jinak ale záchody a sprchy jsou společné, třeba 100m daleko. Je to dobré, ale cena se blíží motelu, který má větší komfort, především ustlanou postel a sprchu a záchod na pokoji. Rozdí v ceně třeba jen 30-40 dolarů.

 

Tady jsme za ni byli rádi, protože pršelo. Měli jsme den plný zážitků a přesto jsme nemohli usnout. Klasické rušení od dálnice a spousta dojmů v hlavě. Koupili jsme si cestou uhlí na gril a další polskou klobásu. Je to jako libový točeňák, z drůbežího masa. Přijeli jsme pozdě, takže klíč a plánek jsme měli přišpendlený na nástěnce. Když přijedete bez rezervace a máte kliku, najdete tam takhle volné obálky s klíčem. Stačí se registrovat hned a zaplatit ráno.

Kemp KOA Placerville - chatka

Old Sacramento

 

Sacramento je hlavní město Kalifornie. Pyšní se bílou budovou kapitolu, kterou můžeme zevnitř navštívit. Po bezpečnostní kontrole jako na letišti si můžeme prohlédnout vybrané staré kanceláře politiků, které jsou v původním stavu včetně zařízení (patrně jako muzeum), dále vitriny vytvořené a reprezentující jednotlivé County (okresy) i kupoli budovy. Prý se dá nakouknout i na zasedání. Kolem kapitolu je pěkný park.

 

Mnohem zajímavější pro nás bude Old Sacramento State Historic Park. Je to kompaktní území v centru u řeky, tvořené několika bloky ulic. Zde se podařilo zachovat v perfektím stavu a provozovat velký počet původních budov se starými nápisy, které dýchají atmosférou asi před sto padesáti lety. Je zde řada krámků a restaurací. Nenechte si ujít prohlídku výjimečného muzea železnice, které je přímo zde. Sbírka lokomotiv a vagonů je prostě úžasná, od dob transkontinentální železnice, jak je známe z westernů po novější dobu. Na své si přijdou i modeláři, v patře je kolejiště a vitriny s modely všech možných měřítek.

 

Venku vidíme kolesový parník, lokomotivy a funkční starý most. Parkujeme pohodlně v některém z placených parkovacích domů kolem. Sutters Fort, doporučovanou v knize jsme nenavštívili, takže ji nemohu hodnotit. Opět si nemůžu vynachváli navigaci. Nedovedu si představit, jak bych se bez ní orientoval a našel mezi dálnicemi přístup do starého města.

www.californiastaterailroadmuseum.org

www.oldsacramento.com/map.php

Old Sacramento, State Historic Park

Nové Sacramento

San Francisco:

 

Tolik už toho bylo napsáno o tomto městě…Fakt je, že je zcela jiné, než ostatní americká města. Rozhodně stojí za návštěvu. Není tak velké, aby jste se v něm ztratili jako v LA, všude je něco k vidění. Tedy jen pár základních tipů:

 

Je dobré mít zarezervovaný hotel předem, do kterého se dáme zavést navigací. Řízení je trochu náročnější, dík většímu provozu, užším a kopcovitým ulicím, chodcům a zaparkovaným autům.  Pokud bydlíme v centru, je možné pak prvý den nechat auto v hotelovém parkovišti a jít pěšky na prohlídku. A je na co se dívat. Nejdříve se poohlédneme po podrobné mapě centra města.

Problém je zde parkování. Pro SF je typické, že všude za ně budeme platit. Na ulici se nechytíte, je zde dost placených parkovišť, ale jsou dost drahá a ceny jsou progresivní, prvé hodiny jsou nejdražší. O víkendu můžete ušetřit. My stáli v parkovišti poblíž křižovatky PINE x KEARNY, kde nás to v neděli stálo pár dolarů. Bohužel v pondělí se totéž stalo parkovištěm se službou Valey parking a stálo to asi 20 dolarů. Aspoň jsme byli v klidu, že vás někdo neodtáhne. Takže co ušetříte na hotelu na okraji města, to bohatě přeplatíte za parkování. Najdeme si tedy parkovací dům nejlépe v blízkosti čínské čtvrti, odkud pěšky dojdeme na většinu turisticky nejzajímavějších míst.

 

Čínská čtvrť je nejhezčí a největší, kterou jsem já v USA viděl. Začíná bránou s draky na ulici Grant Avenue. Tu si můžeme projít celou a nakukovat do bezpočtu obchůdků a restaurací. Restaurace nejsou nijak přepychové, naopak obyčejné, může nás ale zaskočit, že některá jídla mohou být prostší než jsme zvyklí od nás, např. kachnu jsme dostali s kostmi. Zajímavá je i oblast několika uliček výše nad Grant, konkrétně Waverly Place.

 

Fishermans Wharf (rybářské molo) je turisty nabitá část přístavu, kde uvidíme do široké zátoky s pevností Alcatraz, na kterou odtud odjíždí každou chvíli výletní lodě. Sami jsme tam nebyli, ale ani jsme po tom netoužili, je mnoho jiných věcí k vidění a vše stojí vstupy, penízky se kutálí od nás.  Je zde malé námořní muzeum. Na molu je zakotveno několik lodí a ponorka, které můžeme navštívit, pokud máme dost času. (skvělé muzeum je v San Diegu). Lodě jsou plachetnice, parník pak asi 2 válečné lodě, ale nikdy jsem neměl dost času je navštívit.

Na náměstí ohraničeném ulicemi Embarcadero, Taylor a Jefferson můžete očuchávat, případně navštívit krabí a rybí restaurace a stánky s vařenými kraby a mořskými plody. Ceny za rybí jídla (v restauracích) mi však přišly dost vysoké, přes 20 dolarů. Je zde hodně parkovacích domů a obchodů se suvenýry všeho druhu, od triček a přívěsků po pohlednice (mé oblíbené plechové cedule se starými reklamami se dají koupit na Taylor Str. dál od vody). Je to hezké, ale více pro turisty a evidentně méně původní postavené prostředí. Přímo za Fishermans Wharf je také spousta parkovacích domů.

Cestou od mola zpět do kopců určitě narazíme na Cable cars, známou kabelovou tramvaj. Její síť je nevelká, asi dvě trasy a dnes slouží výhradně turistům. Dole má ruční točnu, kde můžeme v klidu fotit.

 

Downtovn je v SF nevelký, ale dá se pohodlně projít přes den. Večer je to zde pusté a asi ne příliš bezpečné. Mrakodrapy jsou hezké, mnohé jsou staršího data, takže je zde méně skleněných mrakodrapů a více cihelných. Takové doma tedy rozhodně nemáme.

 

Můžeme vyjít (vyjet) na nevysoký kopec Telegraph Hill s vyhlídkovou věží. Na tu nás po zaplacení vstupného vyveze výtah, dole je suvenýrový obchod. Trochu mi to připomnělo petřínskou rozhlednu, ta je ale 2x vyšší. Rozhodně doporučuji vyjet autem na vzdálenější kopec Two peaks, kam také hojně směřují turisté. Uvidíme odtud celé město, zátoku a Bay Bridge. Cesta tam i zpět je také zajímává, protože uvidíme normální domy, a město, kde se bydlí. Místo je více vzdálené od Downtownu, tím získáme potřebný odstup. Celé město (jeho vnitřní část)je hornaté, hodně ulic je jednosměrných a mnohdy se zde nesmí odbočovat vlevo.

 

Dva velké parky, Presidio a Golden Gate Park, přes které vede i dálnice dává šanci odpočinku, pokud máme více dní v SF. Pohled na otevřené moře s převýšením je od restaurace Cliff House na Point Lobos Ave, kudy se možná vydáme podél pobřeží na jih směrem na LA.

 

Když jedeme do SF, musíme mít sebou knižního průvodce, abychom si předem vybrali, kam se vypravíme, protože vše se stihnout nedá. Jako minimum vidím dvě přaspání v hotelu, nejlépe v centru.

San Francisco - Čínská čtvrť

San Francisco II.

San Francisco III.

Dále na jih, cíl Monterey

text se doplňuje...

Pokud máte čas, vydejte se ze SF hned po Pacifické dálnici č.1 (Pacific Coast Highway- PCH1). Není dálnicí tak jako ostatní, jezdí po ní převážně turisté.

Mezi SF a Monterey můžete přesun urychlit tím, že pojedete kus po skutečné dálnici 101 na jih rovnou do Monterey. Je to přístavní, výstavní a rekreační město. V okolí leží pláže s bílým pískem, nebo s oblázky. Mapa je zde, můžete ji posouvat a zvětšovat a nalézt pěkná a zajímavá místa, která popisuji dále:

http://travel.yahoo.com/p-map-191501885-map_of_monterey_ca-i

Je to třeba Pacific Grove, který leží na montereyském poloostrově, který platí za klenot zdejšího pobřeží. Je to oblast, kde leží vyhlídková silnice (placená), tzv. 17 Miles Drive. Projíždí cedrovými háji, míjí luxusní rezidence biháčů, nabízí pohledy na zdejší pobřeží, kde se tříští vlny o rozeklaná skaliska. My jsme ji nejeli, ušetřili jsme čas a zastavili se na Point Lobos.

Pokud jste v Monterey, měli by jste navštívit Cannery Row, které leží přímo u moře. Dříve to byly konzervárny na rybičky, dřevěné baráky nad mořem. Když se rybičky z moře ztratily, továrny pustly. Některé se podařilo zachránit a z nich vznikly hotýlky, restaurace a obchůdky. Na konci ulice je postaveno mořské akvárium Monterey Aquarium. Vstupné není nejlevnější, ale spatříte v něm mnoho živých mořských živočichů. Ryb, plžů, mlžů a hlavonožců, ptáků a ne některé si můžete i sáhnout. Počítejte aspoň hodinu, nebo více na prohlídku. Velmi zajímavá prohlídka je nejen pro děti, ale i dospělé. Žraloci, želvy, možští koníci a stovky jiných forem zde uvidíte. Hlavní nádrž je rekordní svým objemem.

http://www.montereybayaquarium.org/

Hned kousek vedle Monterey je půvabné "lesní" městečko Carmel -By-The-Sea. Více se o něm dočtete v průvodcích. Rokládá se mezi vysokými stromy a dýchá klidnou přímořskou atmosférou. Končí na podkovovité pláži s bílým pískem. V Carmel je překrásná a významná španělská missie Misssion Carmel. Nalézá se v ní hrobka pátera Serry, španělského zakladatele všech původních missií. Ty byly založeny vždy u pobřeží nového a neprobádaného kontinentu, na vzdálenost dojezdu koněm od rána do večera. Tento člověk vedl převýchovu místních mírumilovných indiánů v poslušné ovečky církve. Missie má menší zahradu, pěkný kostel a několik místností zařízených dobově. Patří k těm několika misiím, které stojí za návštěvu, kde máme pocit, že se zastavil čas.

 

No a to, co prostě nesmíte při návštěvě této oblasti vynechat, je Point Lobos State Reserve. Je to přírodní kus pobřeží, mimořádně zachovalý, s původní vegetací montereyských cypřišů (nevadí jim slaná voda) a mořského života (uvidíte celoročně kolonie mořských lvounů, ptactva- třeba pelikánů a racků) a také pozůstatky velrybářské vesnice.

 

Santa Cruz, Monterey

Poin Lobos State Reserve.

 

Stěží najdeme na pacifickém pobřeží krásnější místo, kde je moře a pobřežní příroda v původním, neporušeném stavu. Jakmile se vydáme z Monterey a Carmel po pacifické silnici č.1 na jih směrem na Santa Barbaru, zůstaneme ve střehu, protože po 3 mílích se nečekaně objeví tabule s nápisem Point Lobos a hned odbočka vpravo. Také jsme ji přejeli, ale rozhodně se vyplatí otočit, já couval. Lesní cesta nás zavede k mýtnému domku, kde zaplatíme 10 dolarů za auto, za což dostaneme mapu oblasti. (zapmněli jsme, že i tady lze uplatnit General Pass, no alespoň jsme podpořili záchranu zdejší přírody).

 

Je to nevelké území, dobře přístupné autem a pak pěšky (místy i pro vozíčkáře). Jedeme stále rovně až na parkoviště. Jsou tam i piknikové stoly, nás však zajímají stezky vedoucí po písčité půdě mezi půlmetrovými zelenomodrými keříky k moři. Pozor dáme na jedovaté listy keříku Poison Oak, podobné maliní. Leské hnědooranžové lístky způsobují týdny přetrvávající zpuchýření. Jinak nebezpečí nehrozí, pokud se držíte stezek, ostatně je zakázáno je opouštět, je to opravdu vzácná rezervace.

 

Mnohé stezky klesají a vedou blíž k moři, kde hučí příboj a do toho štěkalí lvouni (nebo tuleni?) a krákají pelikáni a rackové. Vidíme je asi ze sta metrů na ostrůvcích. Pelikáni přelétávají bez mávnutí křídel sem tam v letkách, nebo letí nad hladinou a jak vidí rybu, tak složí křídla a zapíchnou se pod hladinu. Pokud máme čas, můžem nejprve pokračovat podél pobřeží  na jih asi 1500m (i autem), tam jsem nebyl, ale určitě jděte pěšky zpět na Old Veteran Trail, kde procházíme zdejšími háji montereyských cypřišů, pitoreskně zkroucených věčným větrem a obalených dlouhými vousy mechu. Pod skalami hučí sněhobílý příboj, voda je sytě modrá a skály rozervané. Převýšení skal je asi 10-20 metrů. Moře je ledové a koupání je vyloučeno, zvláště tady. Krajina je mimořádně fotogenická, naplňuje vás zvláštním pocitem.

 

Při návratu autem k mýtné bráně určitě nezapomeneme ještě před odjezdem odbočit na jediné křižovatce vlevo a zajet do velrybářské zátoky. Zde je pod obřím cypřišem dřevěná bouda s malým a romantickým muzeem zobrazujícím práci a nástroje zdejších velrybářů, kteří dříve přímo v této malé zátoce rozřezávali velryby. Taky tu leží ještě pár velrybích kostí a velké kotle na tavení tuku, dále zbytky původně uvnitř zelenomodrých mušlí Abalon, které můžeme leckde koupit v krámcích jako suvenýr. Na zdejší plážičku se nesmí, povalují se tam tulení mláďata, asi 20-50 metrů od vás. Toto místo je kouzelné a nikdy na ně nezapomenete. Nechte si alespoň 1 hodinu na prohlídku celého Point Lobos, to raději obětujte vyjížďku po 17 Miles Drive, ale zjistěte si otevírací hodiny pro váš termín, byla by škoda toto místo nevidět.

www.pointlobos.org

Point Lobos - mořská nádhera

Big Sur a pacifická dálnice

 

Silnice zvaná Pacific Coast Highway č.1 (PCH1) vede povětšinu trasy hned vedle moře a mezi Monterey a Morro Bay je nejkrásnější pobřežní silnicí v USA. A také jedinou, která tudy vede, protože hned nad ní se z moře zvedá vysoké pohoří Santa Lucia. Její projetí ale trvá dost dlouho, protože je pomalá, navíc nás to nutí neustále zastavovat, abychom se mohli pokochat nádhernými výhledy a pořídit nezbytné fotografie. Propojení mezi pobřežím a vnitrozemím je zde velmi málo, brání tomu hory. Nenajdete zde žádná větší města, ani mnoho stop civilizace.

Cestou se můžete zastavit v restauraci Nepenthe, která se rozkládá nad mořem.

 

Závěr cesty se trochu zvrtl. Dálnice byla již od jara dále uzavřená z důvodu sesuvu. Mohli jsme se vrátit, nebo zkusit jet přes hory takovou malou silničkou, která vedla do Military area. Riskli jsme pokračovat a projeli jsme dubovými lesy, pastvinami a krajinou vnitrozemí. Minul jsem 101 na jih a tak jsem se rozhodl pokračovat až na pětku. Cestou jsme míjeli ropná pole, kde se kladiva těžních vrtů stále kymácela. Do LA jsme se vrátili až za úplné tmy.

Pobřežní dálnice

Ropná pole při silnici 46

Kontakt

Cestovani-po-usa-jihozapad Praha samipousa@gmail.com